Rodina je základ státu. Prý. Problém nastane, když se s rodinou domluvíte na nějaké spolupráci v profesní sféře. A nemusí to být ani přímo rodina, ale partner člena rodiny.
Ale abych vysvětlila, o co šlo. Rozhodli jsme se, že si postavíme domek. Přece jen, bydlet v pěti lidech v pidi bytě už bylo neúnosné a pražské byty předražené.
Anabáze ohledně stavby bych, s dovolením, nechala na jindy. Aktuálně bych ráda zveřejnila něco, co mě nejvíc trápí a pálí.
V určité fázi stavby domu, se nabídl partner mojí sestry, že nám udělá fasádu. Jelikož je to jeho job, říkali jsme si, že snad ví, co dělá. Osobně jsem z takové spolupráce nebyla nadšena, jakobych cítila to, co přijde. Ale můj muž mě uklidňoval, že to bude ok, že se přece se "skorošvagrem" domluvili a že určitě ví, co dělá.
No...první jakési "drhnutí" nastalo ve chvíli, kdy jsme zjistili, že pan K. a jeho kolega přijíždějí v 8 h a odjíždějí kolem 14 h. Chápu, že dojíždění x kilometrů v tom asi též hrálo roli, ale proč se tedy pan K. nabízel? Musel přece počítat s tím, že to není tzv. za rohem.
Kdyby aspoň ta práce za to stála. Ale to jsme pořád poslouchali, jak je vedro a že se v tom nedá dělat.. pak si zase pán vymknul kotník na pozemku. Hlavně, že vždy stihli hodinový oběd v restauraci kousek odsud.
Jelikož se fasáda nestíhala do termínu, do kdy jsme měli zapůjčené lešení, museli jsme pronájem prodloužit, tzn. další desetitisíce navíc. Ale byli jsme ujištěni, že do dvou měsíců se to stihne určitě.
Tak asi stihlo. Ale když jsme pronesli slovo REKLAMACE, tak pan K. začal vyskakovat jak čertík z krabičky. Prý jsme je nutili pracovat v létě (nechápu, co je v tom za problém, vata nepracuje v teple tak, jako polystyrén) a k fotkám nám bylo řečeno, že máme blbý foťák. Ehm, tak asi nejen my, ale i sousedi a taky nejspíš všichni potřebujeme zajít na oční. Nechám k posouzení.....
(pokračování....)