Má to komplikované

 Chvíli jsme váhala, do jaké rubriky mám tenhle článek zařadit. Dal by se dát minimálně do dvou. 

Nebudu teď navazovat postupně, protože tohohle jsem teď nějak plná a potřebuju se z toho vypsat. 

Nehodlám ze sebe dělat chudinku, protože máslo na hlavě mám i já, byť moje chování od určité doby ovlivnila právě sobeckost a bohémství mého partnera.

Protože ta zoufalá touha po pozornosti a opoře mě určitým způsobem donutila se opřít o cizí rameno. Tak moc jsem si přála, aby mě měl někdo doopravdy rád takovou, jaká jsem. Můj muž má totiž na prvním místě sebe. Pak dlouho nic a pak možná ..... já vlastně ani nevím.

Tvrdí mi, že mě miluje a že chce, abych byla zdravá a šťastná.

Přitom cokoliv si přeju, nebývá podle mého rozhodnutí a představ, ale on je ten hlavní rozhodčí....sponzor....majitel....ovladatel.

Chudinka můj muž má doma couru, která si ničeho neváží, má to - dle slov jednoho z návštěvníků místní hospody - komplikované. On přece tak maká a snaží se..a žena mu utíká přes pole. Proč utíká, nikoho nezajímá. 

Utíká před výkyvy nálad, před shazováním, citovým vydíráním, psychoterorem. 

On může všechno, ona nic. Ona musí být věčně pod kontrolou. A finančně se musí držet zkrátka, aby si moc nevyskakovala (at si klidně zaplatí fakturu za vodu, co na tom, že vydělává pětkrát méně než pan M.).

Hovory o financích jsou na denní pořádku. Hlavně, aby se zbytečně neutrácelo. Za jídlo, za oblečení....za dárky pro děti (....si děláš prdel, k narozeninám nový mobil, jí jako nefunguje ten starý?! Tak je jí 18 a moc si to přála, chová se k telefonům dobře, proč jí neudělat radost, vždyť jí ho kupuju já, ne ty!!... atd..)

A pak jednoho dne přijde pokuta za špatné parkování. A válí se na stole, tak jsem myslela, že je to na mě, protože občas na parkovišti u mé práce nefunguje automat na kartu, drobných mám málo, tak to risknu...ano, moje chyba. Ale pokuty poctivě platím (zase tak moc jich nebylo).

Jenže tahle pokuta nebyla za špatné parkování mého auta, nýbrž auta pana M.. Koukám na místo - Praha 10. Jedno pondělí v dopoledních hodinách. Říkám si - sakryš, co tak mohl dělat na tomhle místě? Tak jsem to riskla. A zeptala se. Jestli má ženskou v Praze. Chvíli se ošíval a pak to přiznal. OK, jeho boj, vždyť jsme se dohodli, že si budeme dělat každý své, aby každý z nás dvou byl spokojený a šťastný a neodnášely to děti, hlavně malý handicapovaný syn. 

Ale.... Jak to, že u mě je problém jít s někým jen na kafe, zdržet se v práci, jít na nákup, který on neschválil (za méééé peníze). A on může trávit dopoledne u jakési ženské z pochybné erotické seznamky a ještě jí PLATIT za údajnou "masáž" 1200 Kč za půl hodiny?!

Takže Merkur pro syna k Vánocům byl problém (koupila jsem ho ale já) a dávat milence prachy za masáž je v pořádku, protože je v částečném invalidním důchodu kvůli ..schizofrenii.. jako...opravdu to je v pořádku?? Chodit za ženskou, která má kocoury, je bez problémů, protože jsou to miláčkové... a kopat do hlavy kotěti, které máme doma, je prostě "cajk"?

Je opravdu na čase vymanit se z tohohle toxického vztahu nevztahu a konečně se nadechnout a ..uzdravit!!!!

PS: Ptal se mě, co bych ráda k narozeninám. Ještě tedy před tím, než jsem objevila tu zmiňovanou pokutu. Řekla jsem, že by od něj bylo hezké, kdyby mi přispěl na kolo, že bych ráda nějaký ten pohyb... No, tak jsem dostala asi osmery pantoflíčky různých barev a řetízek na nohu (pán je "footfetish"). Takže asi tak....