Jak to začalo

 Letos mu bude osm let. 

Narodil se týden před termínem jako donošené dítě. Z porodnice jsem odcházela s plně kojeným dítětem, které toho moc nenaspalo, ale přisuzovali jsme to bolavému bříšku, na to trpěl od začátku. Aklimatizace v domácím prostředí proběhla bez problémů. Vyvíjel se jako standartní dítě, naprosto podle tabulek. 

Jen jsem si všimla, že už po prvním očkování hexavakcínou začal být ještě více hyperaktivní a nespavý. Ale pořád to bylo ještě v normě. Zásadní zlom nastal v jeho necelém 1,5 roce života po očkování kombinovanou vakcínou MMR .Tenkrát to byla vylepšená novinka (dodnes netuším, v čem přesně měl ten přínos být), náhrada původní vakcíny proti zarděnkám, spalničkám příušnicím. 

Ptala jsem se pediatričky, jestli je vakcíny bezpečná, když je to novinka. Bylo mi řečeno, že nebezpečnou by jim snad do oběhu nedali. 

Tak jsme tedy absolvovali s juniorem očkování.... a po pár dnech jsem měla z dítěte kývací panenku. 

Ráda bych podotkla že nehodlám tvrdit, že mi vakcína udělala ze syna autistu. Nicméně se výrazně podílela jako spouštěč. 

Když jsem byla na preventivní prohlídce s dcerou a řekla dětské lékařce, že si myslím, že synek je autista, smála se a prý - prosím tě, vždyť je ještě malej. No, za další tři měsíce už se nesmála, když jí předvedl svůj kývací rituál s očima v sloup, napsala mi žádanku na neurologii. To bylo naše první vyšetření v necelých dvou letech. Bohužel se z EEG nedalo nic moc určit, tak jsme pokračovali na dětskou psychiatrii do Motola. Přičemž jsem se mezitím zaregistrovala do NAUTISu, který se na diagnostiku autismu cíleně specializuje, ovšem čekací lhůty jsou několik měsíců. 

 Z Motola, kde jsme absolvovali první screening test, jsme šli se zprávou, v jejímž závěru bylo psáno - podezření na PAS. 

Podezření nám ve 2,5 roce juniorova života v NAUTISu potvrdili. Diagnóza - dětský autismus s hyperaktivitou. 

Tak, diagnózu jsme měli, přiznávám, že se mi vnitřně i trošku ulevilo, najednou jsem si nepřipadala jako blázen, který vnímá své třetí dítě jinak.

Pobrečela jsem si a začala jsem přemýšlet, co dál. Mám zkrátka trošku jiné dítě. Ale je to MOJE dítě.