Alexd | Rodinná pouta 2

Znáte ten pocit, když se ráno bojíte probudit, aby vás hned neprofackovala nějaká jobovka? Tak v tomhle já už žiju několik měsíců....

A dneska ráno zase jedna. 

Před časem zemřela manželovi babička a zůstaly po ní nějaké dluhy (opomenu ty, co vznikly jejími zbytečnými půjčkami, ale třeba na sociálním, nájmy za byt a tak). Aktuálně jsme s manželem zdědili doplatek čtyř nájmů za její byt plus další platby ještě přijdou. Ale popořádku...

Problémy v manželově rodině ale vznikly daleko dřív. Já jsem se toho začala zúčastňovat vlastně až v době, kdy jsem do jejich rodiny vstoupila. Manželův tatínek byl již vážně nemocný a když zemřel, začal jakýsi zvláštní rozklad jejich rodiny. Nechci tchýni křivdit, chápu, že ztratit milovaného muže, je velmi těžké, ale zazlívám jí, že byť přišla o manžela, nedokázala se zaměřit na fakt, že má tři děti, které ji potřebují. Hlavně ten, který ještě v té době nebyl dospělý. Vyloženě se uzavřela sama do sebe, všude jen zapálené svíčky a manželovy fotky... a nejhorší bylo, že začala pít. Snažili jsme se jí všichni pomoct, ale absolutně bez odezvy. Pro jejího nejmladšího syna to byl celkově takový nápor, že začal se sebevražednými pokusy a nakonec díky své sestře skončil na psychiatrii. Veškerá tchýnina činnost spočívala vlastně v tom, že šla do práce, domů, pustila TV a šla spát. Plus návštěvy kostela. Když jsem s ní zkusila mluvit o tom, že má tři skvělé děti a vnoučata, která by s ní ráda trávila čas, mi bylo řečeno, že ztratit manžela je ale horší.... Asi jse divná, ale pro mě je prioritní být MATKA. Každý to ale máme evidentně jinak.

Hlavní průšvih nastal, když zemřela tchýnina matka. Zůstal po ní dům, který se prodal a tchýně zdědila v přepočtu asi 1,5 milionu, polovinu dostal její bratr. A zatímco on s těmi penězi evidentně dokázal a dokáže hospodařit, tak jeho sestra vůbec. A nejhorší na tom je, že je jí to všechno úplně jedno. Sice díky bratrovi úspěšně prošla protialkoholní léčbou, ale její apatie a v podstatě nezájem žít, je tristní. Můj muž, její syn, ji neviděl asi čtyři roky a už je mu to i jedno. S dcerou se neviděla také velmi dlouho a nemluví spolu. Moje švagrová je dobrý člověk a hodná ženská, já též hodně vydržím, ale kdyby mně matka nadávala do krav, zdekovala bych se mnohem dřív než ona...

A najednou jsme se dozvěděli, že tchýni z dědictví nic nezbylo. Částečně asi doplatila hypotéku na barák, kde žije s nejmladším synem, ale zbytek.... zkrátka rozfofroval nejmladší syn. Koupil si drahé auto a zbylé peníze ani vlastně nevím, kde skončily. Prostě si prý chtěl splnit sen. A máma mu dala platební kartu, tak co by ne.... 

Pak se babička, matka po zemřelém tatínkovi, evidentně rozhodla, že už tady taky nechce být. Zemřel jí manžel, oba synové.. nadělala dost dluhů.. a už to ai nemohla všechno unést, byť vnoučata o ni stála a milovala ji. Řekla bych, že vlastně spáchala dost drastickou sebevraždu. Ale je to jen mé vlastní osobní označení situace. Cítím to tak. Protože proč jinak by si poté, co jí evidentně spadlo něco těžkého na nohu, nechala tu nohu doslova shnít? Nikomu z nás nic neřekla. Prostě kouřila, pila, vylučovala do kýblů, když už nedokázala dojít na WC a jedla prášky na bolest. Kéž by jí býval člověk mohl nějak pomoct, ale ona sama se rozhodla... 

Ovšem to martýrium, co následovalo... ale to se mi ani nechce celé popisovat. 

Aktuální stav - pořád se něco platí. A aktuálně musíme doplatit čtyři nájmy za byt. Byt, který je psaný na zemřelého manželova otce a zapomněl se přidat do dědictví v roce 2011. Na SK nás se znovuotevřením dědictví odmítli, že byt je v ČR. Tady už se to řešit bude, ale musíme dodat x ověřených papírů, aby se vůbec s řízením mohlo začít. A víme, jak fungují soudy u nás. 

Tak nevím, můžu ve svém věku ještě začít s prostitucí nebo už jsem za zenitem? :-P