Alexd | Vesnická morálka

Když jsme se z města přestěhovali na vesnici, bylo mi jasné, že je tady tak nějak jiný způsob života než ve městě. 

Ale některé věci jsem hodně podcenila. Bohužel jsem asi stále velmi naivní a důvěřivá. Nevím, jestli se dá někdy naučit to změnit...

Moje vnitřní já asi tušilo problém, když jsem dlouho odmítala jít se svým mužem do místní hospody a raději se scházela s lidmi doma. Na druhou stranu mě už po pár měsících bydlení na tomhle místě přestávalo pomalu bavit, že do té hospody chodí muž prakticky obden a rozhodně to nebylo na dvě, tři pivka a domů. 

Tak jsem se tedy nechala přesvědčit a vyrazila s ním. Vlastně celkem  nuda. Kecy o ničem - fotbal, politika, Covid, kraviny. Když už jsem dospěla k závěru, že nemá cenu tam trávit čas, díky sousedovi a dalším dvěma příjemným společníkům u stolu, jsem pozměnila názor. Vytáhli karty a byla sranda. Když jsem tam šla ale příště, byla to předzvěst toho, že mi to změní můj stereotypní vesnický život a nejen můj...

Potkala jsem totiž pana R.. Stačilo mi pár slov, pár vět a s hrůzou jsem zjistila, že v mnoha směrech je jako já. Že vlastně poslouchám sama sebe z jeho úst. Bohužel je ale taky stejný živel.. a po letech, kdy jsem si myslela, že už jsem vlastně taková stabilizovaná, trošku nudná, pipka domácí, mě přesvědčil o opaku.

A teď se dostáváme k jádru pudla - v téhle vesnici se asi tohle totiž nenosí. Když se baví chlap, opíjí se a ojíždí ženské v celé vesnici, je to KING. Jakmile se trochu pobaví ženská, už je coura. A nejlepší na tom je, že po DVOU takových zábavně-tančících akcích v místní hospodě jsem se o sobě začala dozvídat takové věci, že mi chvilkami i zůstával rozum stát. Něco ve smyslu - na jedné straně vesnice se uprdnete, na druhé se dozvíte, že jste se posrali....

Nebudu tady rozepisovat, jakými pocity jsem si prošla za posledních pár týdnů, jen přidám pár faktů (ať si každý přebere, jak chce):

1) Děkuji za důvěru v mé schopnosti a dovednosti, ale opravdu není ani v mých silách Wonder Woman vykouřit chlapovi klacka za tři minuty na studeném WC.

2) Jsem velká požitkářka, ale nejsem PRASE. Takže nemám problém tančit s chlapama a nechat se vysadit na výčepní pult (to mi ještě připadalo poměrně zábavné), ale opravdu nejsem nastavená tak, abych při svých dnech nechala chlapa sahat pod kalhotky a následně mu olizovala prsty (přijde to někomu nechutné... tak místním evidentně ne....)

3) Někdy stačí nakecat jednu hovadinu (předem domluvenou s některými místními obyvateli, třeba panem M.) panu hospodskému a za chvíli celá vesnice stoprocentně ví, že když jsem tu měla kamarádku na víkend, byla to divočina ve třech jako hrom (a nikdo se nepozastavil nad některými detaily, které by mi znemožnily něco takového udělat u nás doma....).

4) Měkký penis opravdu ženskou vagínu neo....uká.

Na závěr bych ráda ale podotkla, že všechno zlé je k něčemu dobré. 

Ledaccos jsem si uvědomila, ledaccos přehodnotila. K lidem už se nebudu chovat stejně jako dřív. Můj muž dostal lekci, kterou potřeboval (a já doufám, že mu to vydrží) :-)

A jedna rada pro místní chlapy - pánové, možná byste měli omezit starost a péči o mě a věnovat ji spíš svým vlastním manželkám!

Nebudou se pak nudit a to, co jim doma chybí, si vybírat jinde :-P